Tag Archive for nebezpečný odpad

Nebezpečné odpady jsou v domácnostech běžné. Jak s nimi naložit?

Produktů, obsahujících nebezpečné látky, je v domácnostech požehnaně. Setkáte se s nimi stejně často, jako s PET lahvemi nebo obalovými kartony. Rozdíl je však v jejich třídění. Oproti ostatnímu odpadu není možné nebezpečné odpady třídit pomocí kontejnerů prakticky na každém rohu ulice. Léky, elektrospotřebiče, oleje a těkavé látky vyžadují speciální likvidaci.

 

Elektroodpad

Nejběžnějším nebezpečným odpadem je drobná elektronika. V posledních letech se situace zlepšila v tom směru, že se objevuje v ulicích stále větší množství speciálních červených kontejnerů, které jsou určeny právě pro vysloužilou elektroniku a baterie. Většina materiálů se dá zrecyklovat, navíc obsahují vzácné kovy, které lze také opětovně použít.

 

Léky a zdravotnický materiál

Každý to známe. Lékař nám předepíše během nemoci léky, kterých ale v lékárně dostaneme celé balení, které ale většinou ani nespotřebujeme. Léky pak zůstanou nevyužité a postupně se dostanou za hranu data spotřeby. Nejlepší je tyto léky odnést zpět do lékárny, kde už se o ně postarají. V žádném případě není možné léky vyhazovat do směsného odpadu. Ještě horší je vhodit léky do toalety. Dostanou se poté do odpadních vod, ze kterých se velmi těžko odstraňují, v některých případech dokonce ani není možné je odstranit.

 

Oleje, minerální a syntetické tuky, ropné produkty

Použité kuchyňské oleje jsou v poslední době poměrně vyhledávaným zdrojem. Proto je můžete odevzdat na sběrný dvůr. Začínají se také objevovat kontejnery určené pro použité oleje. Vždy je potřeba z oleje odstranit zbytky jídla a olej slít do uzavíratelné nádoby (např. PET láhev) a takto olej odevzdat.

U minerálních olejů se vztahuje povinnost zpětného odběru na prodejce, proto se při nákupu zeptejte na způsob likvidace produktů a na možnost zpětného odevzdání.

 

Výrobky z PVC

Škála výrobků z PVC je široká – např. láhve, rukavice atd. Všechny tyto výrobky jsou označeny číslem 3 v trojúhelníku, popř. nápisem PVC. PVC obsahuje změkčující karcinogenní látky, které se z produktů poměrně snadno uvolňují. Proto se postupně od PVC ustupuje a odborníci nedoporučují tyto výrobky používat.

 

Chladničky a mrazáky obsahující freony

Chladničky a mrazáky obsahující freony je potřeba odevzdávat na sběrný dvůr. Případně je možné je odevzdávat prodejcům s tímto zbožím, při koupi nového zařízení je prodejce odebere k ekologické likvidaci.

 

Na sběrný dvůr je třeba odevzdávat také další kategorie nebezpečného odpadu. Jsou jimi těkavé látky, fotochemikálie, pesticidy, barvy, ředidla a lepidla a také tonery.

Černé skládky

Černé skládky jsou černou můrou snad všech českých obcí. U silnic, cest i podél kolejí jsou vidět odhozené pneumatiky, ale i větší domácí spotřebiče. Téměř vždy jsou na místech, kam lze zajet autem. Co lidi vede k tomu, aby založili skládku? Lenost. Jinak si to nelze vysvětlit, když ve většině případů je sběrný dvůr v nedalekém okolí, autem určitě dosažitelném.

Prevence vzniku černých skládek je prakticky nemožná. Řešením by byly kamery na každém kroku, což je stěží proveditelné. Navíc by následovalo nutné dokazování, že právě ten konkrétní člověk je zakladatelem skládky. Obcím proto nezbývá, než odpad ze skládek odvážet na obecní peníze.

 

Kde vznikají černé skládky?

 

Pro obec je často problémem samotné nalezení skládky. Jelikož si zakladatelé skládek často dají práci, aby odpad odnesli např. do lesa, obec pak musí spoléhat na ostatní občany, kteří skládku nahlásí.

Urychlit odklízení černých skládek pomáhá projekt Zmapujto.cz. Ten monitoruje černé skládky na území celé ČR. Na skládku může upozornit každý pomocí webového formuláře. Od roku 2012 lidé nahlásili již více než 2500 černých skládek. Do projektu se aktivně zapojilo přes 40 měst a obcí.

Jaký odpad se na černých skládkách objevuje nejčastěji? Stavební odpad, velkoobjemový odpad a dva evergreeny pneumatiky a elektrospotřebiče. Kromě samotného vzniku skládky může být velkým problémem výskyt nebezpečných látek v elektrospotřebičích (např. baterie), azbest nebo neznámé tekutiny s lahvích a kanystrech.

Černými skládkami je nejvíce postižena Praha a její okolí. Strašlivou statistikou je například to, že v Praze-Zbraslavi se objevuje nelegální skládka v průměru každých 14 dní! Městskou část vychází jejich likvidace ročně na statisíce korun.

 

Sběrné dvory řešením?

 

Kdepak. Například v Kralupech nad Vltavou funguje bezplatný sběrný dvůr sedm dní v týdnu od rána do večera, včetně svátků. Navíc je bezplatný a pro každého – i obyvatele jiných měst. Přesto vznikají černé skládky i tam. Podobná situace je i ve Slaném. Kvůli mnoha skládkám menšího rozsahu i tam město zřídilo bezplatný sběrný dvůr. Přesto lidé stále vyhazují nábytek, oblečení, elektrospotřebiče nebo odpad ze zahrad raději „za barák“, než aby vše naložili do auta a zdarma odevzdali na sběrný dvůr.

 

Hrozí sankce?

 

Navážení odpadů na pozemky, které pro to nejsou ze zákona určen, představuje jeden z velmi přísně trestaných deliktů. Pachatele to může stát v řádech statisíců korun, v extrémních případech dokonce milionů korun. V roce 2013 proběhlo 96 správních řízení za tyto delikty. Odbor odpadového hospodářství České inspekce životního prostředí vybral na sankcích téměř 50 milionů korun.

 

Kam s odpadem?

 

Elektrospotřebiče – sběrné dvory, prodejci v rámci zpětného odběru

Oblečení – charitativní organizace, kontejnery na textil

Pneumatiky – pneuservis v rámci zpětného odběru, sběrný dvůr

Železo – výkupny kovů, sběrný odpad

Autovlak – prostřednictvím autorizovaných likvidátorů, sběrný dvůr

Barvy – sběrný dvůr, kontejnery na nebezpečný odpad

Léky – lékárny

Baterie – sběrné boxy, kontejnery na nebezpečný odpad

Nábytek – sběrný dvůr

Posekaná tráva – kompost, bioplynná stanice, sběrný dvůr

Proč třídit baterie?

Každá baterie obsahuje škodlivé látky včetně těžkých kovů. Pokud baterii vyhodíte do komunálního odpadu, skončí na skládce nebo ve spalovně. Může se tak dostat do spodních vod.

Baterie jsou zařazeny na seznam nebezpečných odpadů, nicméně i tak jich spousta končí mezi běžným komunálním odpadem. Vztahuje se na ně povinnost zpětného odběru. Míst, na kterých je můžete bezplatně odevzdat, každým rokem přibývají.

 

Kde odevzdat?

Baterií se můžete ekologicky zbavit velice snadno. Sběrných míst na celém území ČR je více než 10 tisíc. Zpětný odběr baterií je povinností všech prodejců elektra a dalších obchodů, které baterie prodávají. Kromě toho lze baterie odevzdávat ve školách, sběrných dvorech, veřejných institucích nebo i firmách. Systém sběru zajišťuje nezisková společnost REMA Battery, která jen v loňském roce rozšířila počet sběrných míst o více než 900 institucí, firem, škol a obcí. Kromě toho je možné baterie odevzdat také do kontejnerů na elektroodpad.

 

Autobaterie

Autobaterie jsou speciální kategorií. Také pro ně existuje vlastní sběrná síť, ve které je můžete bezplatně odevzdat. Mezi tato místa patří prodejci autobaterií, benzinové pumpy, servisní střediska nebo sběrné dvory.

 

Proč nevhazovat baterie do komunálního odpadu?

Všechny baterie jsou označeny symbolem přeškrtnuté popelnice, která značí, že jsou určeny k recyklaci a tedy nepatří do komunálního odpadu. Důvodů proto je více. V první řadě hrozí únik škodlivých látek do okolního prostředí. Kromě toho se také plýtvá cennými surovinami, které se z baterií získají pouze při recyklaci. V případě, že skončí baterie v komunálním odpadu, putuje následně na skládku nebo do spalovny, odkud se mohou škodlivé látky dostat do spodních vod a dále do organismu zvířat nebo lidí. U lidí pak probíhá hromadění těžkých kovů v mozku, ledvinách nebo játrech, což výrazně ohrožuje jejich funkci. Může dojít i k rakovinovému bujení. Třídění je zásadní také z pohledu získávání cenných surovin. Každý rok totiž zbytečně skončí statisíce kilogramů železa a zinku na skládkách. Kvůli tomu dochází k zbytečné devastaci životního prostředí, navíc samotná těžba kovů je velice nákladná. Recyklací železa lze ušetřit přes 70% energie oproti jeho získávání ze železné rudy.

Sběr úsporných zářivek – potencionální desítky tisíc korun ročně pro obce

Rok co rok jsou to tisíce až desetitisíce korun, o které české obce přicházejí díky nesesbíraným úsporným světelným zdrojům (zářivky, žárovky). Velká část občanů je totiž vyhodí do směsného odpadu. Při správném postupu by je ale měli odevzdat do speciální sběrné nádoby, která je umístěna na obecních úřadech, nebo sběrných dvorech.

EKOLAMP odhaduje takto promarněný potenciál na cca 400 tun světelných zdrojů za rok, což pro obce znamená přes 1,2 milionu korun, které by získaly za sběr. Přitom EKOLAMP zajišťuje obcím zpětný odběr zcela zdarma.

Dle analýzy společnosti EKOLAMP totiž města dostatečně nevyužívají potenciál. Zpětný odběr osvětlovacích zařízení poskytuje pouze 977 sběrných dvorů. Když k tomu připočteme názor lidí, pro které není sběrný dvůr dostupným a preferovaným místem sběru, nelze očekávat žádné závratné výsledky.

Kromě sběrných dvorů jsou sběrné nádoby umístěny také na 410 obecních úřadech, což je cca čtvrtina z celkové sítě. Na rozdíl od sběrných dvorů nejsou tyto nádoby občany využívány téměř vůbec. Většina lidí totiž vůbec neví, proč by je měli využívat. Přitom by stačila lepší propagace ze strany měst, za kterou by navíc inkasovali finanční odměnu.

Obce mohou od EKOLAMPu získat roční odměnu 4000 Kč. Stačí splnit jednoduché podmínky: čtvrtletně publikovat informace o zpětném odběru světelných zdrojů v tištěné nebo elektronické publikaci. Za každé čtvrtletí si obce mohou nárokovat 1000 korun.

Kromě samotné odměny obce navíc získají odměnu za sesbírané žárovky a zářivky, konkrétně 3 Kč za kilogram. Odvoz a likvidace je zajišťována zdarma neziskovou společností EKOLAMP.

 

Sběr světelných zdrojů v minulém roce

V loňském roce se v ČR podařilo sesbírat 973 tun světelných zdrojů a průmyslových svítidel. V nejúspěšnější obci, Trhovém Štěpánově, bylo nasbíráno v přepočtu cca kilogram světelných zdrojů na osobu. To činí několikanásobek průměru v republice.

Co je tedy překážkou pro sběr světelných zdrojů? Stejně jako u třídení odpadů obecně je to lidská lenost. Lidem se nechce chodit daleko kvůli odevzdání starých světelných zdrojů. Sice to tři čtvrtiny obyvatel považují za užitečnou službu, ale jen 40% jí skutečně využívá. Tato lenost znamená v číslech cca 75 kilogramů toxické rtuti ročně na skládkách, což znamená teoretické znečištění vody o objemu 238 Máchových jezer. Rtuť ve světelných zdrojích nepředstavuje nebezpečí, to hrozí pouze při neodborné likvidaci, zejména na skládkách.

Sběrné dvory a systém nakládání s odpadem

Odpadové hospodářství se v dnešní době stalo plánovaným procesem, který má snižovat množství odpadu a naopak zvyšovat podíl znovu využitých odpadů. Základem je, že většina domácností alespoň v nějaké míře třídí odpad. Dále se už většinou lidé o zpracování odpadu nezajímají.

V ČR je systém nakládání s odpady definován jako jejich shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění. V poslední době se často používá pojem separovaný sběr, díky kterému se dají odpady následně snadněji využít. Separovaný sběr je provozován na volně přístupných místech k tomu určených, nebo v systému sběrných dvorů.

Sběrný dvůr nebo sběrné místo jsou obcí určená místa, kde se shromažďují a sbírají vybrané složky komunálního odpadu. Sběrný dvůr nebo místo je vybaveno různými shromažďovacími prostředky. Na sběrném dvoře se sbírají mnohé druhy odpadu včetně nebezpečných složek. Rozdíl mezi sběrným dvorem a sběrným místem je definován tak, že na sběrné místo lze odevzdat pouze komunální odpad od občanů.

 

Sběrné dvory a povinnosti obcí

Sběrný dvůr slouží ke sběru a krátkodobému skladování odpadů. Obce mají povinnost stanovit systém shromažďování a sběru odpadu a určit místa, kam mohou fyzické osoby ukládat komunální odpad a kam nebezpečné složky komunálního odpadu. Například v Praze, ale i jiných městech jsou pravidelně provozovány také tzv. mobilní sběrné dvory, které mají podobu velkoobjemových kontejnerů přistavených na omezenou dobu v různých částech města.

Provozovateli sběrných dvorů jsou ve větších městech většinou firmy, technické služby, popř. jiné subjekty. V malých obcích a vesnicích (cca 80% celkového podílu všech obcí v ČR) jsou provozovateli většinou samotné obce, pokud sběrný dvůr zřídila.

Kromě samotného sběru odpadu (rozděleného podle druhů), musí obec zveřejňovat, jaké druhy sbírá a za jakých podmínek. Musí odpady zabezpečit před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem a také si vést evidenci o odpadech. Evidence musí být archivována po dobu stanovenou zákonem. Provozovatel je také povinen identifikovat osoby, od kterých odpad odebírá a identifikovat odebírané odpady a toto evidovat. Provozovatel může vyžadovat průkaz totožnosti k nahlédnutí.

 

Sběrné dvory v ČR

Zabezpečené (oplocené) sběrné dvory začaly vznikat postupně jako náhrada volně přístupných kontejnerů. Ty sloužily v obcích pro sběr objemného odpadu. Zaplněny však byly velice rychle, často i odpadem z okolních obcí, ve kterých třeba nebyly dostupné.

Postupem času se na sběrných dvorech zavedl, kromě sběru objemného odpadu, také sběr tříděných obalů (papíry, plasty, sklo), nebezpečných složek a v poslední době také i sběr biologicky rozložitelných odpadů (především tráva, větve, listí apod.).

Kromě legislativních důvodů jsou sběrné dvory zřizovány také kvůli zajištění vyššího komfortu sběru odpadů pro občany měst, čímž se podstatně navyšuje podíl vybraných recyklovatelných druhotných surovin. Velký význam otázce nakládání s komunálním odpadem přikládá také státní správa, Statní fond životního prostředí totiž preferuje výstavbu a zprovoznění recyklačních dvorů.

Systém sběrných dvorů doplňuje systém odvážení komunálního odpadu. Napomáhají tak významně třídění a zpracování odpadů, které vede ke zhodnocování odpadu. Ruku v ruce s tím se snižuje objem odpadu, který končí ve spalovnách a na skládkách, což zásadním způsobem šetří životní prostředí.

 

Sběrné dvory se podle velikosti a účelu dělí na několik stupňů. V současnosti se ve světě využívá dělení do čtyř stupňů.

1. stupeň – dvůr vybavený kontejnery na papír, sklo, plasty, železný šrot, neželezný šrot, odpad ze zeleně a kuchyní, textil atd. Na sběrném dvoře je administrativní a sociální vybavení.

2. stupeň – kromě odpadů z 1. stupně navíc přijímá i nebezpečné složky komunálního odpadu. Pro tyto účely je vybaven přístřešky.

3. stupeň – oproti předchozím typům je vybaven skladovacími prostory a mechanizací (vysokozdvižné vozíky, lisy apod.)

4. stupeň – zajišťuje převzetí všech roztříděných látek od občanů. Může mít menší opravářské dílny pro odpady, které jsou po drobné opravě dále použitelné, dále může mít oddělení pro využitelné předměty a materiály (tzv. „bleší trh“). V takovém sběrném dvoře je strojní a technické zázemí, např. drtiče větví, které po zpracování odpadu šetří místo.

O velikosti sběrného dvora, typech vybíraného odpadu, technické vybavení, otevírací doba atd. závisí na různých faktorech. Rozhoduje velikost spádové oblasti, charakter zástavby, aktuální systém sběru odpadu, zájem o tříděné suroviny a další. Vše je logicky závislé na investičních nákladech.

Sběrný dvůr mohou občané dané obce využívat zdarma. Občané jiných obcí mají odebrání odpadu zpoplatněno podle ceníku sběrného dvora. Mnohdy mají obce se zřízeným sběrným dvorem uzavřené smlouvy s okolními obcemi, které dvory nemají, takže jejich občané mohou odevzdávat odpady na smluveném SD.

Čistota na sběrných dvorech závisí vždy výhradně na tom, jakým způsobem se o něj starají pracovníci sběrného dvora.

Návštěvnost sběrných dvorů a objem vybraného odpadu rok od roku roste, z čehož je jasné, že sběrné dvory nabývají na svém významu a využívá je stále více a více lidí. Ubývá tak černých skládek, které se dříve objevovaly na odlehlých místech kolem obcí. Nicméně samotné zřízení dvora nestačí, obce musí své občany informovat a vybíraných typech odpadů a otevírací době. Díky zveřejňování statistik vybírání odpadu si následně lidé mohou uvědomit, že třídění odpadu a jeho odevzdání na sběrný dvůr nebo do připravených kontejnerů skutečně má smysl.

Nebezpečný odpad

Termínem „nebezpečný odpad“ se označuje veškerý odpad, který má negativní vliv na životní prostředí nebo na zdraví lidí či zvířat, popř. odpad, při jehož manipulaci hrozí nějaká nebezpečí. Jeho likvidace probíhá jinými způsoby, než je tomu u komunálního odpadu. Buď jeho recyklaci provádí specializované firmy, nebo je zlikvidován v některé ze speciálních spaloven nebezpečných odpadů.

V žádném případě není možné nebezpečný odpad ukládat na otevřené skládky, nebo jej spalovat v běžných spalovnách.

Vznik nebezpečných odpadů probíhá při výrobě (zemědělství, průmyslové výrobě, dopravě apod.), v komunální sféře (bydlení, obchod, zdravotnictví). Nebezpečný odpad ale naleznete také na starých skládkách nebo v kontaminované půdě.

Nebezpečný odpad je každý odpad, který má alespoň jednu z následujících vlastností: dráždivost, vysoká hořlavost, výbušnost, toxicita, žíravost uvolňuje toxické látky atd. Nebezpečným odpadem jsou tedy syntetická ředidla, barvy, laky, baterie (elektrické i autobaterie), kyseliny a louhy, lepidla, oleje a další ropné produkty, zářivky, obrazovky, chladničky a mrazáky obsahující freony, ale i některý zdravotnický materiál a léky.

Elektroodpad a jeho recyklace

Elektroodpad je veškerý odpad v podobě elektrospotřebičů včetně jejich součástek, elektronických a elektrických součástek. Odděluje se o ostatního odpadu (směsného a komunálního) a řídí se také jinými pravidly sběru a likvidace. Do tohoto systému je zařazena drtivá většina elektrovýrobků, nepatří mezi ně ale třeba klasické žárovky.

Nakládání s elektroodpadem v ČR bylo upraveno zákonem č. 185/2001 Sb. o odpadech, který je platný od 13. srpna 2005. Pro elektroodpad zavedl tzv. recyklační poplatek PHE, neboli poplatek za likvidaci historických elektrozařízení.

 

Obecná pravidla pro nakládání s elektroodpadem

Pro sběr elektroodpadu jsou stanovena sběrná místa, která jsou zajištěna provozovateli systémů pro sběr elektrozařízení (např. Ekolamp, Asekol nebo Elektrowin). Tyto firmy spolupracují s jednotlivými obcemi. Kromě těchto sběrných míst je možné elektroodpad odevzdat také všem prodejcům elektrotechnických výrobků. Po odevzdání je elektroodpad odeslán specializovaným firmám, které jej zpracují.

Při samotném odevzdávání elektroodpadu na sběrném místě nic neplatíte. Náklady na provoz celého systému zpětného odběru elektroodpadu se hradí prostřednictvím tzv. recyklačního poplatku, který je uváděn také jako PHE – příspěvek na likvidaci historických elektrospotřebičů. Výše recyklačního poplatku se u různých druhů výrobků liší. Vždy je výše recyklačního poplatku uvedena na faktuře či účtě.

 

Výše recyklačního poplatku pro jednotlivé druhy výrobků

Chlazení (chladničky, mrazničky a jejich kombinace) – 216,80 Kč vč. DPH

Velké spotřebiče (pračky, sušičky, myčky, sporáky apod.) – 65,45 Kč vč. DPH

Střední spotřebiče (vysavače, mikrovlnné trouby, pračky do 30 kg) – 12,10 Kč vč. DPH

Malé spotřebiče (žehličky, topinkovače, fritovací hrnce, kávovary, fény, kulmy, pily, sekačky, šicí stroje atd.) – 3,02 Kč vč. DPH

Nářadí a nástroje (vrtačky, brusky, pily, frézy, pájky, čerpadla) – 4,03 Kč vč. DPH

Zahrada (sekačky, křovinořezy, nůžky na živý plot) – 4,03 Kč vč. DPH

 

Důvodem, proč vznikl tento zákon a zpětný odběr, je zamezení černých skládek nebezpečného odpadu. Elektroodpad navíc často obsahuje materiály, které se vyplatí třídit a zrecyklovat k dalšímu použití (např. měď, cín, hliník, zinek apod.). Elektroodpad také může obsahovat nebezpečné látky, jako je rtuť, arzen, olovo, ftaláty, PVC, chrom a další.

Využití odpadu

Odpad odložený na sběrné dvory, je třeba ještě dále zpracovat. Některé materiály je možné znovu zpracovat, jiný odpad je třeba spálit či jinak zlikvidovat, některé odpady se ukládají na skládky nebo na jiná k tomu určená místa.

 

Opětovné využití odpadů

Mnoho spotřebních výrobků je často odloženo buď v plně funkčním stavu, nebo jen lehce poškozené. Lidé v dnešní době totiž často dají přednost modernějšímu výrobku před opravou toho stávajícího. Opravou starších spotřebičů je ale možné ušetřit jak peníze, tak i životní prostředí, které tak není zatěžováno dalším odpadem. To se týká například i starého nábytku, který je při rekonstrukci bytu odvezen na sběrný dvůr.

 

Materiálové využití

Recyklace – opětovné využití odpadu ve výrobním procesu. Ve výrobě jinak nepoužitelný materiál je v tomto procesu přetvořen na vstupní surovinu, ze které je vyroben jiný výrobek. Šetří se tak obnovitelné a neobnovitelné zdroje a také se může snížit zátěž životního prostředí.

Kompostování – biologická metoda využívání bioodpadu. Díky působení vzduchu a mikroorganismů přeměňují bioodpad na kompost.

 

Energetické využití

Přímé spalování / zplyňování – spalováním se odpad přeměňuje na tepelnou energii. Ta se poté využívá pro vytápění a ohřev vody nebo pro výrobu elektrické energie. Zlyňování je proces, při kterém se organické materiály mění na hořlavé plyny. Následně vzniká například svítiplyn, vodní plyn, generátorový plyn nebo koksárenský plyn.

Výroba paliv – z odpadů mohou být vyrobena biopaliva, brikety a další typy paliv.

 

Uložení na skládce odpadu

Skládky jsou prostředí vyhrazená k dlouhodobému uložení odpadu. Jedná se o nejstarší způsob likvidace odpadu vzniklého z lidské činnosti. Skládky stále fungují na mnoha místech, bohužel je ale i velké množství nelegálních skládek.

 

Nebezpečné odpady 

S nebezpečnými odpady je třeba zacházet jinak, jejich likvidace má svoje specifika.

Jaderný odpad se vyznačuje tím, že je radioaktivní a již nemá další využití v energetice nebo lékařství. Jaderný odpad se dělí podle stupně aktivity a na základě toho je s ním nakládáno. Jedním druhem je vyhořelé jaderné palivo z elektráren. To je skladováno po využití v jaderné elektrárně a následně je umístěno do ochranných kontejnerů a uloženo do podzemí. Radioaktivní zbytkový materiál ze zdravotnictví, který se používá při diagnostice či léčbě chorob je radioaktivní méně.

Nebezpečný odpad, mezi který patří vybité baterie, oleje, staré ledničky a jiné elektrospotřebiče také není možné umístit do popelnice. Možností pro odložení takého odpadu je několik – první variantou je odvoz na sběrný dvůr. Druhou variantou jsou prodejny elektrozařízení, které zpětně odebírají elektrozařízení (zdarma) a třetí možností jsou speciální kontejnery na elektroodpad. Ty se v současné době stále více rozšiřují. Mají odvykle červenou barvu a je možné do nich umístit jak elektroniku, tak i baterie.

Nevyužité a prošlé léky je možné vrátit v jakékoli lékárně, popř. je odvézt na sběrný dvůr. V žádném případě není vhodné prošlé léky vyhazovat mezi běžný odpad.

Třídění odpadu

Třídění odpadu má velice významný ekologický význam. Roztříděný odpad lze totiž opakovaně recyklovat, takže jej lze následně opět začlenit do výrobního procesu. Tím se významně šetří přírodními zdroji. Několik základních druhů odpadu je ale třeba oddělit od ostatních. Mezi hlavní tříděné odpady patří papír, sklo a plasty, poslední dobou se také rozšiřují kontejnery na bioodpad, elektroodpad a baterie. Kontejnery bývají odlišené barevně, každý na sobě má popis odpadu, který je možné dovnitř umístit.

V České republice se ale mnohokrát setkáte s tím, že na sběrných místech jsou pouze základní kontejnery nebo popelnice na tříděný odpad a to papír, sklo a plasty. Bioodpad a elektroodpad je pak třeba odvézt do sběrného dvora, kde již správné roztřídění odpadu zajistí. Na sběrné dvory je také možné odvézt rozměrný odpad, jako jsou třeba postele nebo skříně.

 

Aby bylo třídění odpadu efektivní, je třeba vědět, jaký odpad patří do jakého kontejneru.

Papír – do kontejnerů na papír je možné kromě novin, časopisů a kancelářského papíru vhazovat také kartony a vlnitá lepenka, obaly s recyklačním symbolem a kódem PAP 20, 21 a 22. Naopak se do kontejnerů nesmí vhazovat znečištěný, mokrý nebo mastný papír, použité pleny a vícevrstvé obaly.

Sklo – sběrné kontejnery na sklo mívají zelenou barvu a jsou určené pro skleněné nádoby, pro nevratné lahve, skleněné střepy i tabulové sklo. Do těchto kontejnerů se nevhazuje keramika a porcelán, autosklo, drátěné sklo, zrcadla, žárovky a zářivky ani lahvičky od léčiv.

Plasty – kontejnery na plasty mají nejčastěji žlutou barvu. Kromě stlačených PET lahví od nápojů jsou určeny také pro plastové sáčky, kelímky, folie, polystyren, dále výrobky označené symboly HDPE, LDPE, PP, PET a PS. Do kontejnerů na plasty nepatří guma, molitan, PVC, linolea či pneumatiky, obaly od nebezpečných látek.

Nápojové kartony – nápojové kartony jsou označeny symbolem Tetra Pak. Jsou vyrobeny z několia vrstev. Také pro tento odpad jsou určeny samostatné popelnice nebo kontejnery označené oranžovou barvou. V mnoha městech probíhá sběr nápojových kartonů společně s plastem. V těchto případech je ale na kontejneru na plast vždy oranžová nálepka s nápisem „Nápojové kartony“.

Bioodpad – popelnice a kontejnery na bioodpad jsou v České republice k vidění výjimečně. Často sběr tohoto odpadu probíhá tak, že je třeba jej odvézt přímo do areálu sběrného dvora. Bioodpadem jsou zbytky ovoce a zeleniny, slupky, zbytky čaje a kávy. Lze sem umístit i zahradní odpad, jako např. trávu, větve, listí nebo zvadlé květiny.

Nebezpečný odpad – do kontejnerů určených pro nebezpečný odpad lze umístit zářivky, výbojky, baterie a akumulátory, ledničky a mrazničky, oleje, lepidla, barvy. Také je možné sem umístit léky, které je ale vhodnější odevzdat v lékárně.

Elektroodpad – většinu vysloužilých elektrotechnických výrobků lze vrátit u prodejců tohoto zboží. Přímo u prodejců bývají oddělené kontejnery na baterie, světelné zdroje, popř. i drobných elektrospotřebičů. Tento odpad je možné odevzdat bez dalšího poplatku. Celý systém je financován prostřednictvím tzv. recyklačních poplatků, které jsou připočítány k ceně každého nového výrobku. V poslední době se také značně rozšiřuje síť kontejnerů na elektroodpad přímo v ulicích měst. Ty jsou vyvedeny v červené barvě a mají i oddělený prostor pro umístění baterií.

Kovy – veškeré kovy je možné odevzdávat ve sběrných dvorech, nebo je možné je odvézt do sběrny surovin, kde můžete za tento sběr dostat peníze. Cena za kg kovu se liší podle typu kovu.