Tag Archive for skládky

Černé skládky

Černé skládky jsou černou můrou snad všech českých obcí. U silnic, cest i podél kolejí jsou vidět odhozené pneumatiky, ale i větší domácí spotřebiče. Téměř vždy jsou na místech, kam lze zajet autem. Co lidi vede k tomu, aby založili skládku? Lenost. Jinak si to nelze vysvětlit, když ve většině případů je sběrný dvůr v nedalekém okolí, autem určitě dosažitelném.

Prevence vzniku černých skládek je prakticky nemožná. Řešením by byly kamery na každém kroku, což je stěží proveditelné. Navíc by následovalo nutné dokazování, že právě ten konkrétní člověk je zakladatelem skládky. Obcím proto nezbývá, než odpad ze skládek odvážet na obecní peníze.

 

Kde vznikají černé skládky?

 

Pro obec je často problémem samotné nalezení skládky. Jelikož si zakladatelé skládek často dají práci, aby odpad odnesli např. do lesa, obec pak musí spoléhat na ostatní občany, kteří skládku nahlásí.

Urychlit odklízení černých skládek pomáhá projekt Zmapujto.cz. Ten monitoruje černé skládky na území celé ČR. Na skládku může upozornit každý pomocí webového formuláře. Od roku 2012 lidé nahlásili již více než 2500 černých skládek. Do projektu se aktivně zapojilo přes 40 měst a obcí.

Jaký odpad se na černých skládkách objevuje nejčastěji? Stavební odpad, velkoobjemový odpad a dva evergreeny pneumatiky a elektrospotřebiče. Kromě samotného vzniku skládky může být velkým problémem výskyt nebezpečných látek v elektrospotřebičích (např. baterie), azbest nebo neznámé tekutiny s lahvích a kanystrech.

Černými skládkami je nejvíce postižena Praha a její okolí. Strašlivou statistikou je například to, že v Praze-Zbraslavi se objevuje nelegální skládka v průměru každých 14 dní! Městskou část vychází jejich likvidace ročně na statisíce korun.

 

Sběrné dvory řešením?

 

Kdepak. Například v Kralupech nad Vltavou funguje bezplatný sběrný dvůr sedm dní v týdnu od rána do večera, včetně svátků. Navíc je bezplatný a pro každého – i obyvatele jiných měst. Přesto vznikají černé skládky i tam. Podobná situace je i ve Slaném. Kvůli mnoha skládkám menšího rozsahu i tam město zřídilo bezplatný sběrný dvůr. Přesto lidé stále vyhazují nábytek, oblečení, elektrospotřebiče nebo odpad ze zahrad raději „za barák“, než aby vše naložili do auta a zdarma odevzdali na sběrný dvůr.

 

Hrozí sankce?

 

Navážení odpadů na pozemky, které pro to nejsou ze zákona určen, představuje jeden z velmi přísně trestaných deliktů. Pachatele to může stát v řádech statisíců korun, v extrémních případech dokonce milionů korun. V roce 2013 proběhlo 96 správních řízení za tyto delikty. Odbor odpadového hospodářství České inspekce životního prostředí vybral na sankcích téměř 50 milionů korun.

 

Kam s odpadem?

 

Elektrospotřebiče – sběrné dvory, prodejci v rámci zpětného odběru

Oblečení – charitativní organizace, kontejnery na textil

Pneumatiky – pneuservis v rámci zpětného odběru, sběrný dvůr

Železo – výkupny kovů, sběrný odpad

Autovlak – prostřednictvím autorizovaných likvidátorů, sběrný dvůr

Barvy – sběrný dvůr, kontejnery na nebezpečný odpad

Léky – lékárny

Baterie – sběrné boxy, kontejnery na nebezpečný odpad

Nábytek – sběrný dvůr

Posekaná tráva – kompost, bioplynná stanice, sběrný dvůr

Sběrné dvory a systém nakládání s odpadem

Odpadové hospodářství se v dnešní době stalo plánovaným procesem, který má snižovat množství odpadu a naopak zvyšovat podíl znovu využitých odpadů. Základem je, že většina domácností alespoň v nějaké míře třídí odpad. Dále se už většinou lidé o zpracování odpadu nezajímají.

V ČR je systém nakládání s odpady definován jako jejich shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění. V poslední době se často používá pojem separovaný sběr, díky kterému se dají odpady následně snadněji využít. Separovaný sběr je provozován na volně přístupných místech k tomu určených, nebo v systému sběrných dvorů.

Sběrný dvůr nebo sběrné místo jsou obcí určená místa, kde se shromažďují a sbírají vybrané složky komunálního odpadu. Sběrný dvůr nebo místo je vybaveno různými shromažďovacími prostředky. Na sběrném dvoře se sbírají mnohé druhy odpadu včetně nebezpečných složek. Rozdíl mezi sběrným dvorem a sběrným místem je definován tak, že na sběrné místo lze odevzdat pouze komunální odpad od občanů.

 

Sběrné dvory a povinnosti obcí

Sběrný dvůr slouží ke sběru a krátkodobému skladování odpadů. Obce mají povinnost stanovit systém shromažďování a sběru odpadu a určit místa, kam mohou fyzické osoby ukládat komunální odpad a kam nebezpečné složky komunálního odpadu. Například v Praze, ale i jiných městech jsou pravidelně provozovány také tzv. mobilní sběrné dvory, které mají podobu velkoobjemových kontejnerů přistavených na omezenou dobu v různých částech města.

Provozovateli sběrných dvorů jsou ve větších městech většinou firmy, technické služby, popř. jiné subjekty. V malých obcích a vesnicích (cca 80% celkového podílu všech obcí v ČR) jsou provozovateli většinou samotné obce, pokud sběrný dvůr zřídila.

Kromě samotného sběru odpadu (rozděleného podle druhů), musí obec zveřejňovat, jaké druhy sbírá a za jakých podmínek. Musí odpady zabezpečit před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem a také si vést evidenci o odpadech. Evidence musí být archivována po dobu stanovenou zákonem. Provozovatel je také povinen identifikovat osoby, od kterých odpad odebírá a identifikovat odebírané odpady a toto evidovat. Provozovatel může vyžadovat průkaz totožnosti k nahlédnutí.

 

Sběrné dvory v ČR

Zabezpečené (oplocené) sběrné dvory začaly vznikat postupně jako náhrada volně přístupných kontejnerů. Ty sloužily v obcích pro sběr objemného odpadu. Zaplněny však byly velice rychle, často i odpadem z okolních obcí, ve kterých třeba nebyly dostupné.

Postupem času se na sběrných dvorech zavedl, kromě sběru objemného odpadu, také sběr tříděných obalů (papíry, plasty, sklo), nebezpečných složek a v poslední době také i sběr biologicky rozložitelných odpadů (především tráva, větve, listí apod.).

Kromě legislativních důvodů jsou sběrné dvory zřizovány také kvůli zajištění vyššího komfortu sběru odpadů pro občany měst, čímž se podstatně navyšuje podíl vybraných recyklovatelných druhotných surovin. Velký význam otázce nakládání s komunálním odpadem přikládá také státní správa, Statní fond životního prostředí totiž preferuje výstavbu a zprovoznění recyklačních dvorů.

Systém sběrných dvorů doplňuje systém odvážení komunálního odpadu. Napomáhají tak významně třídění a zpracování odpadů, které vede ke zhodnocování odpadu. Ruku v ruce s tím se snižuje objem odpadu, který končí ve spalovnách a na skládkách, což zásadním způsobem šetří životní prostředí.

 

Sběrné dvory se podle velikosti a účelu dělí na několik stupňů. V současnosti se ve světě využívá dělení do čtyř stupňů.

1. stupeň – dvůr vybavený kontejnery na papír, sklo, plasty, železný šrot, neželezný šrot, odpad ze zeleně a kuchyní, textil atd. Na sběrném dvoře je administrativní a sociální vybavení.

2. stupeň – kromě odpadů z 1. stupně navíc přijímá i nebezpečné složky komunálního odpadu. Pro tyto účely je vybaven přístřešky.

3. stupeň – oproti předchozím typům je vybaven skladovacími prostory a mechanizací (vysokozdvižné vozíky, lisy apod.)

4. stupeň – zajišťuje převzetí všech roztříděných látek od občanů. Může mít menší opravářské dílny pro odpady, které jsou po drobné opravě dále použitelné, dále může mít oddělení pro využitelné předměty a materiály (tzv. „bleší trh“). V takovém sběrném dvoře je strojní a technické zázemí, např. drtiče větví, které po zpracování odpadu šetří místo.

O velikosti sběrného dvora, typech vybíraného odpadu, technické vybavení, otevírací doba atd. závisí na různých faktorech. Rozhoduje velikost spádové oblasti, charakter zástavby, aktuální systém sběru odpadu, zájem o tříděné suroviny a další. Vše je logicky závislé na investičních nákladech.

Sběrný dvůr mohou občané dané obce využívat zdarma. Občané jiných obcí mají odebrání odpadu zpoplatněno podle ceníku sběrného dvora. Mnohdy mají obce se zřízeným sběrným dvorem uzavřené smlouvy s okolními obcemi, které dvory nemají, takže jejich občané mohou odevzdávat odpady na smluveném SD.

Čistota na sběrných dvorech závisí vždy výhradně na tom, jakým způsobem se o něj starají pracovníci sběrného dvora.

Návštěvnost sběrných dvorů a objem vybraného odpadu rok od roku roste, z čehož je jasné, že sběrné dvory nabývají na svém významu a využívá je stále více a více lidí. Ubývá tak černých skládek, které se dříve objevovaly na odlehlých místech kolem obcí. Nicméně samotné zřízení dvora nestačí, obce musí své občany informovat a vybíraných typech odpadů a otevírací době. Díky zveřejňování statistik vybírání odpadu si následně lidé mohou uvědomit, že třídění odpadu a jeho odevzdání na sběrný dvůr nebo do připravených kontejnerů skutečně má smysl.

Recyklace odpadu

Recyklace je způsob nakládání s odpadem, které vede k jeho dalšímu využití. Je to cyklické využití odpadů, které se využívají jako druhotné suroviny ve výrobním procesu. Recyklovaný materiál, který je již dále nepoužitelný ve výrobě, je cíleně přetvářen tak, aby byl použitelný v další výrobě. Opakovaným použitím je pak ušetřeno velké množství obnovitelných i neobnovitelných zdrojů, čímž se značně snižuje zátěž životního prostředí.

Hlavními přínosy recyklace je snížení potřeby těžby nových surovin, jako jsou železná ruda nebo bauxit. Druhou výhodou je využití odpadu namísto jeho uložení na skládku.

Recyklace se dělí na 2 způsoby. Tzv. přímá recyklace představuje znovuvyužití věcí bez dalších úprav. Tzv. nepřímá recyklace zahrnuje znovuvyužití pomocí znovuzpracování materiálu z odpadu (např. papír ze sběru se využívá k výrobě nového papíru).

Recyklovat se dají mnohé materiály, kovy, papír, textilie, plasty, sklo, bioodpad, stavební odpad, rozpouštědla a oleje, světelné zdroje a další.

Využití odpadu

Odpad odložený na sběrné dvory, je třeba ještě dále zpracovat. Některé materiály je možné znovu zpracovat, jiný odpad je třeba spálit či jinak zlikvidovat, některé odpady se ukládají na skládky nebo na jiná k tomu určená místa.

 

Opětovné využití odpadů

Mnoho spotřebních výrobků je často odloženo buď v plně funkčním stavu, nebo jen lehce poškozené. Lidé v dnešní době totiž často dají přednost modernějšímu výrobku před opravou toho stávajícího. Opravou starších spotřebičů je ale možné ušetřit jak peníze, tak i životní prostředí, které tak není zatěžováno dalším odpadem. To se týká například i starého nábytku, který je při rekonstrukci bytu odvezen na sběrný dvůr.

 

Materiálové využití

Recyklace – opětovné využití odpadu ve výrobním procesu. Ve výrobě jinak nepoužitelný materiál je v tomto procesu přetvořen na vstupní surovinu, ze které je vyroben jiný výrobek. Šetří se tak obnovitelné a neobnovitelné zdroje a také se může snížit zátěž životního prostředí.

Kompostování – biologická metoda využívání bioodpadu. Díky působení vzduchu a mikroorganismů přeměňují bioodpad na kompost.

 

Energetické využití

Přímé spalování / zplyňování – spalováním se odpad přeměňuje na tepelnou energii. Ta se poté využívá pro vytápění a ohřev vody nebo pro výrobu elektrické energie. Zlyňování je proces, při kterém se organické materiály mění na hořlavé plyny. Následně vzniká například svítiplyn, vodní plyn, generátorový plyn nebo koksárenský plyn.

Výroba paliv – z odpadů mohou být vyrobena biopaliva, brikety a další typy paliv.

 

Uložení na skládce odpadu

Skládky jsou prostředí vyhrazená k dlouhodobému uložení odpadu. Jedná se o nejstarší způsob likvidace odpadu vzniklého z lidské činnosti. Skládky stále fungují na mnoha místech, bohužel je ale i velké množství nelegálních skládek.

 

Nebezpečné odpady 

S nebezpečnými odpady je třeba zacházet jinak, jejich likvidace má svoje specifika.

Jaderný odpad se vyznačuje tím, že je radioaktivní a již nemá další využití v energetice nebo lékařství. Jaderný odpad se dělí podle stupně aktivity a na základě toho je s ním nakládáno. Jedním druhem je vyhořelé jaderné palivo z elektráren. To je skladováno po využití v jaderné elektrárně a následně je umístěno do ochranných kontejnerů a uloženo do podzemí. Radioaktivní zbytkový materiál ze zdravotnictví, který se používá při diagnostice či léčbě chorob je radioaktivní méně.

Nebezpečný odpad, mezi který patří vybité baterie, oleje, staré ledničky a jiné elektrospotřebiče také není možné umístit do popelnice. Možností pro odložení takého odpadu je několik – první variantou je odvoz na sběrný dvůr. Druhou variantou jsou prodejny elektrozařízení, které zpětně odebírají elektrozařízení (zdarma) a třetí možností jsou speciální kontejnery na elektroodpad. Ty se v současné době stále více rozšiřují. Mají odvykle červenou barvu a je možné do nich umístit jak elektroniku, tak i baterie.

Nevyužité a prošlé léky je možné vrátit v jakékoli lékárně, popř. je odvézt na sběrný dvůr. V žádném případě není vhodné prošlé léky vyhazovat mezi běžný odpad.